Jiný život blogováním

Které z těchto chyb děláte při psaní i vy?

„To je případ váš, vy lidé čeští. Máte v rukou stradivárky a hrajete na nich jako šumaři.“ Pavel Eisner

Často mě při pročítání textů na internetu mrzí, že autoři dělají při psaní chyby nebo je jejich text moc komplikovaný a nesrozumitelný. A mrzí mě to dvojnásob, protože chyby mi brání si jejich jinak skvělé sdělení pořádně užít.

Jak říká Pavel Eisner v citátu výše, máme v rukou parádní nástroj, který má všechny prostředky k tomu, aby nám pomohl co nejlépe vyjádřit myšlenky. Byla by velká škoda, kdybychom ho neuměli pořádně využít. Zvlášť my blogeři bychom měli mít určitou profesní čest a trochu to internetové prostředí jazykově kultivovat.

A proč si ostatně chybami a špatně napsaným textem zbytečně odrazovat čtenáře?

Musím se přiznat, že dříve jsem patřila mezi tzv. jazykové nacisty, jak jim s oblibou říkám. Lidi jsem div nekamenovala za chyby ve vyjmenovaných slovech, špatnou interpunkci, zesměšňovala jsem jejich výběr slov. To ovšem bylo ještě před tím, než jsem se začala češtině pořádně věnovat na vysoké škole a dělala zkoušky u profesorky PhDr. Radoslavy Brabcové, CSc. Ta mě vyvedla z omylu. Teď už vím, že toho pořád moc nevím a nejsem zase tak neomylná. A získala jsem pokoru.

Proto nechci nikoho poučovat a místo toho nabízím psavcům několik tipů.

Nejdůležitější by totiž kromě základních znalostí jazyka měla být hlavně srozumitelnost a čtivost textu. Přináším několik rad, které by vás k tomu mohly dovést.

Pište, jak vám zobák narostl

A tady mám další citát od Pavla Eisnera (český překladatel, literární vědec, lingvista, publicista a básník).

„Každý Čech, i nejvzdělanější, mluví zcela jinak, než píše… žijeme mateřštinou dvojí, ne-li trojí, čtverou, paterou.“

Je to tak, naše písemné vyjadřování má k běžné mluvené řeči většinou o hodně dál, než je tomu v mnoha jiných jazycích. Psaná čeština je často těžkopádná, není tak orientovaná na svého čtenáře. V psaném projevu se snažíme udělat dojem a všechny běžné neutrální výrazy se nám naprosto neodůvodněně zdají být nedostatečné.

Taky zrovna nepomáhá fakt, že vrstva spisovné (hlavně tedy hovorové spisovné) češtiny je neúplná, a tak někdy musíme sahat k jiným prostředkům, které už nejsou tak neutrální, jak bychom pro svůj text potřebovali.

Moje nejdůležitější rada nicméně zní:

Pište tak, jako byste mluvili!

V mluvené řeči taky nepoužíváte dlouhá souvětí a taky děláte pauzy s dechem. Nepište tedy věty přes celý odstavec a text pěkně čleňte. V mluvené řeči taky nepoužíváte knižní výrazy. Nebuďte tedy dinosauři a na přechodníky a všechny ty „jelikož“, „přičemž“ a „neboť“ se vykašlete. To, co napíšete, se bude hned líp číst.

Slova, která v běžném hovoru nepoužíváte, nepoužívejte ani pro svůj text.

Nejsou totiž nutně „spisovnější“ nebo „prestižnější.“

Nepište „jej“, když říkáte „ho“.

Nepište „mohu“, když říkáte „můžu“.

Nepište „děkuji“, když říkáte „děkuju“.

Nepište „zbude“, když říkáte „zbyde“.

Nepište „lije“, když říkáte „leje“.

Nepište „lépe“, když říkáte „líp“.

Nejde vám to přes pysky (tedy přes klávesnici)? Jsou to přitom všechno spisovné výrazy, takže to ve vás jenom dříme vaše konzervativní (nacistické) já. Pokud si nejste jisti spisovností, ověřte si to třeba v Internetové jazykové příručce Ústavu pro jazyk český. Stačí tvar daného slova zadat do slovníkové části vyhledavače. Mám taky dobrou zkušenost s jejich telefonickou poradnou na čísle 257 531 793. Volat můžete v pracovní dny v době 10–12 a 13–15 hodin.

Nepoužívejte slova knižní, když můžete použít synonymum bez knižního příznaku

Tohle je spíš moje osobní přímluva. Čeština se vyvíjí, proto nebuďte zkostnatělí! Svému textu tím jedině prospějete.

Nepište „pouze“, když existuje „jen“.

Nepište „zde“, když existuje „tady“.

Nepište „vždy“, když existuje „vždycky“.

Nepište „téměř“, když existuje „skoro“.

Nepište „či“, když existuje „nebo“.

Co řadu čtenářů odradí aneb nejčastější chyby při psaní

Teď už jenom stručně, abych vás neunudila k smrti. Pár drobností, ze kterých se dělá mdlo každému korektorovi.

Přivlastňovací zájmeno „svůj“

Můj favorit, kterého podle mého názoru záměrně ignorují všichni v reklamě. Přitom je to tak jednoduché. Zvratné zájmeno „svůj“ používáme místo zájmen „můj“, „tvůj“, „náš“, „váš“, „jejich“, pokud přivlastňujeme podmětu.

Mám svůj blog. NE Mám můj blog.

Užijte si svou dovolenou. NE Užijte si vaši dovolenou.

Vztažné zájmeno „jenž“

Umíte ho správně skloňovat (viz např. Internetová příručka Ústavu pro jazyk český)? Víte, kdy použít „jenž“, kdy „jež“, „jejž“, „jehož“, „již“? Ne? Snažně vás prosím, pak tohle zájmeno nepoužívejte. Vystačíte si s „který“.

Přechodníky

Opět se přimlouvám – NEPOUŽÍVAT. Jsou zastaralé a neznám nikoho, kdo by je dneska uměl používat bez chyby (tedy kromě výše uvedené paní profesorky, která mi několikrát vyprášila kožich). Pokud nevíte, kdy použít nesa, čekaje, dočkav se, nesouc, čekajíc, dočkavši se, nesouce, čekajíce, dočkavše se, pak se jim vyhýbejte.

Mě x mně 

Tady rozhodují pády a taky jednoduchá pomůcka. Kde si můžete dosadit „tě“, pište „mě“. Kde si můžete dosadit „tobě“, pište „mně“.

Zapomněl vs. rozuměl

Už dávno zapomněl, čemu všemu rozuměl. Jo, jo, kdo by to byl o něm řekl?

Bychom a byste

Bysme, by jsme, by jste prostě neexistuje. Správné tvary jsou pouze bych, bys, by, bychom, byste, by, obdobně abyste, abychom, kdybychom, kdybyste, kdyby sis, kdybys apod.

Typ a tip

Dej mi tip na neporuchový typ mixéru. A netipuj, nejsi přece ten typ.

Výjimka a vyjímka

Správně se píše výjimka a výjimečný (dlouhé y, krátké i), i když základem slova je sloveso vyjímat. A to právě mate;-)

Shlédnout a zhlédnout

Když se díváte směrem dolů, pak shlížíte. Pokud jste viděli film nebo představení, pak jste to zhlédli.

Holící nebo holicí

Ano, je mezi tím významový rozdíl. Krátká varianta (holicí, hasicí, kropicí, balicí apod.) vyjadřuje účel předmětu, dlouhá varianta (holící, hasící, kropící, balící apod.) určuje právě probíhající činnost. Zaujal mě holicí strojek v rukou holícího se muže.

Dvěma

Číslovky „dvě“ a „obě“ mají vždycky tvary „dvěma“ a „oběma“. Ne tedy dvěmi ani dvouma. Vždycky a nikdy jinak.

Díky vs. kvůli

Při vyjadřování příčiny pozor – je-li pozitivní, pak používáme „díky“ (Díky pečlivé přípravě všechno zvládl.), je-li negativní, používáme „kvůli“ (Kvůli špatné přípravě neuspěl.)

Tematický vs. tématický

Správně se píše pouze tematický. Tematický je přídavné jméno ke slovu tematika (tj. okruh, soubor témat).

Potenciální vs. potencionální

Tohle vlastně žádný chyták není. Obojí je správně, ale moc se přimlouvám za první variantu, která se ostatně i víc používá.

 

Vážným zájemcům o tuto problematiku doporučuji kromě Pravidel českého pravopisu a Slovníku spisovné češtiny tyto materiály:

Internetová jazyková příručka Ústavu pro jazyk český AV ČR

Sgall, P., Panevová, J.: Jak psát a jak nepsat česky

Brabcová, R.: Novinky z pravopisu a tvarosloví

Eisner, P.: Chrám i tvrz

 

A nezapomeňte mi dát vědět, jestli vám můj článek pomohl!

Odpovězte