Jiný život na volné noze

Jak vás může srovnávání s ostatními odrovnat

“Srovnávání je zlodějem radosti.” Theodore Roosevelt

Srovnávání prý krade radost. Já bych dodala: nejenom radost. Zvlášť na volné noze vás může srovnávání s ostatními srazit doslova na kolena. Dokáže vám vzít motivaci a naprosto odradit od veškerého dalšího snažení. Prostá rada “Přestaňte se srovnávat” ale podle mě nefunguje.

Proč? Je totiž naprosto přirozené se s ostatními srovnávat a děláme to všichni. Já to dělám, vy taky. Jak si můžu být tak jistá? Trochu jsem se v tom povrtala.

Přirozená potřeba se srovnávat

Máme totiž potřebu se srovnávat s ostatními ze dvou důvodů. Lidé hodnotí své názory a schopnosti ve srovnání s ostatními, aby:

  • snížili svou nejistotu (nebo upevnili svou jistotu) v oblastech, ve kterých se srovnávají
  • se naučili, jak sami sebe definovat (tj. potvrdili si, kým vlastně jsou), což dokážou právě jen srovnáváním s ostatními

To je podstata teorie sociálního srovnávání, kterou představil už v roce 1954 sociální psycholog Leon Festinger. Víme tedy, že máme potřebu se srovnávat. Víme taky, že se srovnáváme více s lidmi, kteří jsou nám podobní. A víme, že své schopnosti a názory srovnáváme se skupinami, které považujeme za důležité. Já se například nikdy nebudu srovnávat se soudkyní ústavního soudu, protože to není člověk z “mých kruhů”, moc toho o právu nevím a není to pro mě důležité.

Dobře, podle této teorie to na první pohled vypadá, že na srovnávání není vůbec nic špatného. Proč se tedy cítím tak špatně, když se srovnávám se super úspěšným blogerem z Austrálie, který má více než 300.000 čtenářů? Proč si najednou říkám: No jo, holka, tam se nikdy nedostaneš… ne s tím, co umíš, a ne tady v tom malém českém rybníčku. A proč se najednou ve srovnání se svou bývalou kolegyní z práce cítím tak nějak umolousaně?

Festinger to vysvětluje tak, že se při srovnávání můžeme buď nadhodnocovat nebo naopak podhodnocovat (případně dělat střídavě obojí). A ani jedno samozřejmě nepřináší moc dobré pocity uvnitř nás samých ale ani směrem k osobám, se kterými se srovnáváme. Najednou mi ta vždy vysoce módně oblečená a učesaná kolegyně připadne nesnesitelná. Nevím, co to je, neumím to vysvětlit. Snad způsob, jakým mluví nebo chodí nebo jakým usrkává kafe. Prostě nesnesitelná!;-);-)

Srovnávání je blbost

Stačí trochu brouzdat webem a najdete miliony vysvětlení, proč je takové srovnávání špatné:

  • Srovnávání je vždycky nefér. Většinou srovnáváme to nejhorší, co o sobě víme, s tím nejlepším, co vnímáme na ostatních.
  • Srovnávání ze své podstaty vyžaduje nějakou metriku. Ovšem ne každá dobrá věc se dá spočítat a změřit.
  • Srovnávání nás okrádá o drahocenný čas.
  • Nikdy se nesrovnáváme spravedlivě, na to je každý z nás jiný a jedinečný. Vaše nadání, talent, úspěch a hodnota jsou právě jenom vaše. Nelze je nikdy pořádně srovnat s tím, čím zase disponují ostatní.
  • Srovnáváním nemůžete nic získat, zato můžete o hodně přijít, např. o svou hrdost, čest, motivaci, nadšení.
  • Srovnávání směřuje pozornost na špatnou osobu. Můžete mít pod kontrolou jen jeden život, a to ten svůj (ne ten osoby, se kterou se srovnáváte).
  • Výsledkem srovnávání je často odpor – k ostatním i nás samých k sobě.

Srovnávání je blbost?

Teď si představte, že máte, dejme tomu, kolegyni, se kterou se neustále srovnáváte. Je úspěšná, krásná, má skvělé prezentační dovednosti, argumenty sype z rukávu. Svým srovnáváním dospějete k názoru, že jejích kvalit zdaleka nedosahujete, ale že pro vás nejsou zase tak úplně nedostižnou metou. Přihlásíte se na řadu školení, čtete odbornou literaturu z oboru a prostě se zlepšujete na všech frontách. Srovnáváním jste zhodnotili sami sebe, což vám pomohlo se zlepšit.

Srovnávání s ostatními zkrátka není ze své podstaty nutně špatné. To ostré bodnutí závisti vás vlastně může upozornit na vaše vnitřní touhy. Můžete část své energie napnout na zlepšování svého vlastního života. Někdy ale tato vaše závist není úplně nápomocnou emocí a vy máte opravdu pocit, že se těm okolo vás nemůžete nikdy rovnat. A cítíte se příšerně. I pak ale existuje cesta, jak z toho ven.

Chcete se srovnáváním zhodnotit nebo vylepšit sami před sebou?

Nejdřív je nutné si vůbec uvědomit, že se srovnáváte. Jakmile to pochopíte, zkuste sami sobě po pravdě odpovědět, co tím chcete docílit.

Snaha se srovnáváním zhodnotit

Srovnáváte se proto, abyste zjistili, jak jste dobří.

Snaha se srovnáváním vylepšit

Snažíte se srovnáváním docílit toho, abyste se cítili líp. Jinými slovy: nesnažíte se srovnáváním poznat sami sebe, ale posílit své vlastní ego. A právě to pak může způsobit řadu problémů.

Řekni mi, že jsem (tím, kým už vím, že jsem)

Je to ale celé ještě trochu komplikovanější. Když se s někým srovnáváme, většinou už máme nějakou představu o tom, kdo jsme. A to znamená, že se často srovnáváme už s určitou představou ve své mysli.

Nechováme se jako čistý nepopsaný list, který čeká na zpětnou vazbu, abychom si mohli objektivně zapsat, kým jsme. My už totiž víme, kým jsme – nebo si spíš myslíme, že to víme – a pak se srovnáváme s ostatními způsobem, který nám pomáhá toto naše přesvědčení potvrdit.

Když se srovnáváme s ostatními, nesrovnáváme s nimi ve skutečnosti opravdu sebe. Srovnáváme s nimi naše představy o sobě – a pak použijeme své postřehy o těchto druhých lidech k tomu, abychom si naše představy potvrdili.

Ve světě sociálních sítí to dostává ještě další rozměr. A tady už to opravdu nabírá na obrátkách. Divím se, že jsme se z toho ještě všichni nezbláznili. Nejenže na Facebooku srovnáváme s druhou osobou svou představu o sobě, my srovnáváme svou představu o sobě s představou, jakou má o sobě ta druhá osoba, se kterou se srovnáváme. Co si budeme povídat. Vaše bývalá kolegyně může vypadat na fotkách na FB famózně, je stále obklopená svými smějícími se dětmi a láskyplně toká se svým manželem. Ve skutečnosti ale připrala 10 kg, manžela vidí jednou za čtrnáct dní a mladšímu synovi právě diagnostikovali poruchu autistického spektra. To se už vy ale nedozvíte a srovnáváte se s tím, kým by ona ráda chtěla být.

Takže pokud se při srovnávání s ostatními cítíte hrozně…

Ptejte se sami sebe:

Cítím se hrozně proto, že hodnotím své schopnosti a názory?

Cítím se hrozně proto, že se snažím vylepšit svůj pocit z těchto svých schopností a názorů?

Cítím se hrozně proto, že si chci potvrdit své přesvědčení, které už o svých schopnostech a názorech mám?

Pokud se totiž srovnáváním s ostatními cítíte hrozně, je to hlavně z důvodů, pro které to děláte, a na základě představ, které si z toho chcete vytvořit – a obojí z toho máte zcela pod svou kontrolou!

Rychlotip, jak se cítit při srovnávání s ostatními lépe

  1. Zkuste si uvědomit, kdy se začínáte s ostatními srovnávat.
  2. Pak to zastavte.
  3. Začněte myslet na všechny ty věci a lidi, které MÁTE, které máte rádi, na věci, které se vám podařily. Nebo se zaměřte na to, jak byste se mohli zlepšit.
  4. Dělejte to tak pravidelně.

 

Srovnávat s ostatními se ale stejně nepřestaneme nikdy. Nikdy tak docela. Tento instinkt neustálého sebehodnocení, toho hledání informací o nás samotných u druhých, máme v sobě jako lidský druh hluboce zakořeněné.

Dejte vědět, jak se při srovnávání cítíte vy. Protože je přece jasné, že i vy se s někým pořád srovnáváte. Jen o tom možná ještě nevíte.

Zdroje, ze kterých jsem čerpala:

Blog Jordana Harbingera

Blog Becomingminimalist

Psychology Today

Zen Habits

Odpovězte